sobota 2. září 2006
Libušínské okruhy 2006 - Krok za Krokem
1. Chronologický popis:
Začalo to dobře. Jeli jsme s Petrem ze Sobína autem. Ve velké dobré mi volala Zorra, proc jsem si bral kolo, když nemám ani dres ani číslo. Takže rychlostní zkouška zpátky do Sobína. A znovu Velká Dobrá, minout Kladno a do Libušína. Cestou jsem se úspěšně díky Igorovi zaregistrovali. Do časovky vyjedeme 2 minuty po třičtvrtě na dvanáct. Motivační muzika. Důkladný warm up. Sluchátka do uší s další motivační muzikou. Zaklapnou pedály.. 30 vteřin do startu, 15, 10,5,4,3,2,1 a jedu.
Do kopce … … Nahoře doprava … vlnky … znovu doprava … rovinka … sjezd … lesem nahoru (obr.) ..... Kratký sjezd a je to. O 50sekund lepsší čas než loni. To jde. Na sekundu stejně jako Lu. Dokonce o 10 sekund lepší než Jiřík. To je skvělé. 6 sekund na Láďu Koubíka. Tak to by bylo. Na pláštu nacházím kus chybějící gumy .. vidím vlákna ---- 290 TPI inu kvalita … radši přezouvám.
Tak teď ještě v odpolední etapě pozici udržet a někoho z časovky stáhnout. Píšu si čísla těch na dostřel zpředu i zadu na představec. Obvykle jedu delší závod s hromadným startem lépe než časovku, tak věřím, že by se mohlo zadařit. Start, do prvního kopce najíždím první. V závěru stoupání odskakuje 5-10 jezdců. Já se držím celkem dobře ve druhé skupně. Je tu i Jiřík (obr.). Propadá k nám i Michal Stark. Rovina je hukot ale jde to. Sjezd je rychlý a je tu stoupání. Michal Stark jde do kopce nejrychleji. Jedu za ním. Nahoře už nejme první ale celkem s přehledem. Rovinak přes náměstí. A znovu kaštany. Ale co to. Tuhosz je tu. L. Malem jsem zastavil. Plán je v troskách a malej tac to zachranuje (obr). Nechce se mi jet dal. No kopec vyjedu. Po rovince pak relaxuju, ale moc to nejde… Cekam na další skupinku. V pulce rovinky je tu. Přivedl ji Honza Adamek. Je s nim ještě jeden borec a dev devcata. Kolbaba kupodivu nikde.
Porad citim ze jsem si dost dal. Ale devcata i Honza s tim dalsim borcem to toci pekne. Tak cesta prijemne ubiha az do sameho cile (obr). Nechce se mi nechávat dřinu až na poslední krpál ke školce, tak před posledním sjezdem začnu trochu tlačit na pilu a v posledním stoupání získám malý náskok. Ve sjezdu mne s přehledem dojíždí jedno z děvčat. Na rovině to pěkně rozbalí, ale v kopci se ještě kousnu a v posledních metrech ji předskočím (obr.).
Druhý den by měl být šancí na reparát. Velkou Dobrou projíždíme bez zaváhání. Seznam na představci je bohužel již kratší, ale co … jede se dál. Po startu jsou tu zase Kaštany. Držím se ve správné skupině (obr.). Bez problémů projedu i cílové stoupání kolem školky. Ve stoupání vznikne malá mezerka. Za mnou ještě dva jezdci. Na roivince před křižovatkou ve Smečně mne dojíždí a zdá se jeden z jedců je vynikající v jízdě po rovině. Bohužel regulovčík na křižovatce mává tak vehementně doleva, že tam všichni zahnem. Vrcáím se na trať první. Těm dvěmaq to chvilklu trvá a nakonec se vrací jen ten rovinář. Skupinka stále na dohled. Už to vypadá, že ji i dojedem. Před odbočkou doprava ji málem máme. Kdo ví jak by to bylo dál, kdyby se špatně neodbočilo. Na dalším hupu to vzdávám. Projížďka krajinkou. Už je tady zase centrum Libušína a Kaštany. Ohlédnu a za sebou vidím rozesmátého Petra hulákajícího něco o vodě. Za tím žlutý dres Mistryně UAC Lu a mé dvě spolujeydkyně ze včerejška doprovázené borcem z Královic. Petr to do kopce docela pálí a nahoře jsem kousek před děvčaty. Rovinku i dvě následná stoupání projíždíme v klidu. Na hupech za Smečnem se snažíme skupinku roztrhat. Číslo 602 mám totiž na představci spolu s údajem 3 minuty. To je ztráta na „žlutý“ trikot. Všechna ostatní čísla jsou v tuto chvíli už pryč. A skutečně se podaří udělat díru. Jenže Lu a její spolujezdkyně to zase rychle sjedou. Takže údolíčkem jedeme zase spolu (obr). Naposledy Kaštany. Naposledy kopec do Smečna. Petr předvádí jak jezdí Floyd po whisky a pivu, takže ho za Smečnem trochu musíme honit. Cvičně zkusíme nastoupit žlutému tričku. K tomu se nachomítne Eda Pinkava a trochu nám vyplísní za ne zrovna gentlemenaský přístup k dámám… no asi nepoznal že jsem „závodníci“ – zvnějšku se to asi opravdu nepoznalo a do našich zapálených duší neviděl …. jenže, údolím jedeme zase spolu (obr.). Zrovna jedu na špici když se kolem prořítí jako oranžový blesk Petr. Usměju se a jen tak točím klikama. Někdo se ptá zda ho doženeme, já říkám v žádném případě. Do cíle jsou dva brdky, takže by to mělo vyjít. Slyším jak někdo říká s obdivem „Vino - kurov“ a já opravuji „Vino-šlapka“. Na posledním brdku vidím kolem sebe mihnout žlutomodrý královický blesk. To je ovšem jiná káva. Ze sedla a za ním, na brdku mu visím za kolem… Ohlížím se za námi nikdo. Petra jsme trochu sjeli ale už také zvolňujeme. Poslední stoupání. Sedím za zadním kolem Morati z Královic. Dávám těžší převod. Vino-Petr je v cíli, jdu ze sedla a rychle získávám pár metrů náskok a udržuji ho až na čáru.
Petr odvedl vynikajíci výkon plný aktivity a odvahy.
2. Závěrečné hodnocení:
No comment ;-)
Read more...
čtvrtek 6. července 2006
neděle 2. července 2006
neděle 25. června 2006
sobota 6. května 2006
Vydařená sobota. (MTB Plzeňské Giro)
V pátek večer jsem přijel na kole domů a necítil se zrovna dobře. Dokonce jsem zjistil, že mám teplotu. Další parametry jsem radší neměřil. Usínal jsem s tím, že ráno uvidím zda jde o jev přechodný krátkodobý či nikoli. Rodina to komentovala s tím, že se mám šetřit a že oni rozhodně nemusí a vstávat opravdu nebudou. Ráno jsem se necítil o moc lépe a ani teplot a neodpovídala uznávané normě. Přesto se mi podařilo dostat v půl deváté všechna kola i celou rodinu na střechu respektive do auta a vyrazit do Plzně na Giro.
Kupodivu jsme dojeli včas odprezentovali 4 závodníky a ja vyrazil na náměstí. Z náměstí se vyrazilo k ostrému startu na výpadovce na Prahu. Jak už to bývá při takovýchto závodech k ostrému startu se jelo ostře. V této fázi i ve stoupání k TESCO jsem si držel čelo na dohled. Stejně jako ještě krátce v terénu. Se zužujícími se cestami se však pole natahovalo. První hodinu jsem se cítil dobře, i tempo se mi zdálo pŕijatelné, zdálo se mi že lehce postupuji. Občas men nekdo předjel z kopce, abzch ho pak já předjet do kopce - jaká změna proti silničím závodům, kde v kopcích trpím - inu horské kolo je horské kolo. Během druhé hodiny se však pohoda a lehkost vytratila a začal jsem spíše ztrácet. A už tu byl první bufet. Vezl jsme jen jednu flašku (stejně se v terénu špatně pije) tak jsem do sebe hodil na bufetu dva kelímky vodového ionťáku (snad). 200 m za bufetem men napadlo, že jsme mohl doplnit i láhev, bzlo v ní nadně a dost hustého ionťáku. Naśtěstí na 45 km má být dalśí občertsvení jak tvrdí spolujezdec ze skupinky. Pozdéji říká, že už to mélo být. O chvíli pozdéji se dohaduje o rozhodujeme, že je třeba vrátit a najít správnou odbočku. Se Ztrátou asi 10 minut se vracíme do místa odbočení. Skutečně velice nenápadná. Hned na dalśí stojí dva pořadatelé a ukazují. Kde však byl ten minulý? Před námi je had lidí ... v cíli jsme zjistil, že 10 minut odpovídá 100 místům v pořadí. Pozitivní je, že zase zaćínám předjíždét, neboť se pŕe de mne dostali ti co jsem již jednou předjel. Na druhé občerstvovačce jsme také doplnil vodu, takže posledních 15km nemusím jet nasucho. To by nemuselo vyjít. Cíl se blíží a postupně se spolu s několik adalsśími propracovávám yase kupředu. cestu dojíždíme jezdce, z nichž nékteří se přidávají. jsme yase u TESCO. Prudký sjezd radśí objíŽdím a kousek i sejdu. Potom podél řeky. A už se blíží cílový prostor. Skupinka si 6 lidí jezdců. Jdu dopředu. Sjeyd po kamenité suti. Ale co to ještě levá vracečka. Brzdím a nemám odvahu na suti zatočit. V poslední fázi brždéní konćím v plůtku. Za zatáćkou jsem se ztrátou konci skupinky. Tak to se tedy moc nepovedlo. Nu nevadí každá zkušenost je dobrá.
David a Danilo dojeli v první desítce détských závodů, takže byly spokojeni. Navíc jsme dvakrát bodovali v tombole. Takže lze říci - Vydařená sobota.
sobota 29. dubna 2006
sobota 22. dubna 2006
Vyhupe děkuji, aneb Pekelné nebe! (CKKV - Břežanská osma)
Tak to jsem dnes zažil bylo pekelne nebe! Zasloužil se o to Vyhup. Nejen, že jel s jezdcem se zcela jinou výkonností, ještě navíc po celou dobu vymýšlel, jak celou dvojici dostat do cíle co nejrychleji a to s neuvěřitelnou vynalézavostí a trpělivostí, aniž by při tom dal jedinkrát najevo špetku nelibosti. Nezbývá mi než řici, že pro mne je šampionem a celebritou dnešniho závodu on. Jsou to jen slova, ale opravdu mu za dnešek moc děkuji.
Záznam z HAC4, kde rychlost patří Vyhupovi a tep Diablovi je zde:
neděle 9. dubna 2006
První šlápnutí Vinohradských šlapek
V nedéli ráno mne budí telefon od Igora, který ke mně jel pro košťata a lopaty. Tak honem, honem. Rychle se najíst obléknout, hodit košťata a lopatu k Igorovi do auta, doobléknout, bidony na kolo a hup a honem šlapu do Kuchaře. Na parkovišti se zdravím s Petrem a Radkem, novým hostem tradiční akce. Jedu se podívat po okruhu zda potkám ostatní. Potkám je až pár minut před jedenáctou v místě startu. Rychle hodit svršky k Petrovi do auta. A je tu jedenáctá a jede se.
První kolo se nikomu dopředu moc nechce. Tak je to fajn vyjíždka. Blíží se konec prvního kola, čelo táhne Vyhup a já jsem někde uprosřed balíku a říkám si, že by si mohl vyjet nějaký ten bod za umístění v kole. To ale musím přidat. Tak teda jo. Favority to nechává chladnými, skoro bych řekl, že to ignorují. Takže páskou prvního kola projíždím před Vyhupem. Skvělá lekce ze strategie (nebo taktiky?). Vyhup překvapivé drží tempo i ve stoupání za šraňkama, na rozdíl ode mne - mně chybí právé dech, co jsem tak strategicky nechal na cílové rovince. Takže tady máme díru. Vidím odjíždět sedm jezdců. Za sebou vidím Souseda tak si říkám, že pojedu radší s ním. Jeho taktika se zdá lepśí. Za chvíli to pozná ostatně i Šemík. Takže už jako nová skupinka dojíždíme na další křižovatku, kde se mění sklon ye stoupání v klesání. V dlouhém sjezdu se naše síly konsolidují. Doprava přes šraňky a přes hupy do cílové rovinky. Ani jeden z nás nezaváhá a spurtujeme do cíle druhého kola. Šemík to zvládl mistrovsky. Doprava ke šraňkám a zas to nepříjemné stoupání. Překvapuje nás, že tříčlenná skupinka před námi také moc nespěchá, protože je stále na dohled. Před křižovatkou jdu dopředu, že to trochu otestuji. Vím, že s kopce to Sousedovi a mně jede lépe a Šemíka je třeba trošku unavit aby byl příště ve spurtu „opatrnéjśi“. Plán se daří a získáváme na Šemíka malý náskok. V hupech před cílem nás dotahuje, ale ve spurtu už není tak ostrý a spurt získávám pro sebe.
Čtvrté kolo jedeme všichni spolu. Skupinka před námi stále na dohled! Do cíle kola nastupuje Soused, ale díky jízdě v závěsu a těžśímu převodu ho na čáře předstihuji. Na konci stoupání volím stejnou taktiku jako ve třetím kole. Roztrhat skupinku. Na zača´tku sjezdu jsem první. Pak se přese mne přežene Soused. Získává malý náskok. No tak už jde tedy do tuhého. Mám na néj malou ztrátu až do hupů před cílem. Cíl se blíží. Šemík je už ze hry. Soused vypadá jako by jsme právě začali. Už vidím cíl. Tak to zkouśím a vypadá to že Soused už neodpoví. Jsem v cíli a je mi fajn.
Musím říci, že ta čtyři kola ve společnosti Souseda a Šemíka byla jedním z nejlepších zážitků. My jsme fakt závodili. Spurt v každém kole. Nástupy. Díky kluci!
Vyhláśení a pak odjezd s Robinem, Šemíkem, Vlkem a Kolíkáčem směr domov. – Díky též Igorovi za odvoz košťat a lopaty až domů.
Read more...
sobota 8. dubna 2006
Časovka Bášť - CKKV Hobby Cup
O víkendu 8. a 9. dubna se seśly hned dva závody, kterých jsem se zúčastnil:
Časovka ze seriálu CKKV Hobby Cup v Bášti
a
První šlápnutí Vinohradských šlapek.
V sobotu kolem půl desáté jsem vyrazil z domu a po přiblížení též pomocí podzemní dráhy jsem dorazil na louku u restaurace v Báśti, kde se to již hemžilo cyklisty. Hned při příjezdu na louku jsem se dostal do hledáčku Romaniny kamery. U registrace jsme zjistil, že Gejza, Petr i já jsme zaregistrováni. Bohužel ne za sebou a já navíc pod startovním čislem 13. Znamená to, že budu startovat ve 13:13 středoevropského letního času. Potkávám a zdravím se s Miki. Po připevnění čísla jsem odložil batůžek a vydal se na zkušební okruh. Dal jsem dva a zjistil, že docela fouká. Ještě odložit zateplovací vrstvy a vzhůru na start. Překvapilo mne jak pěkně se mi jelo. Dva jezdci mne sice předjeli, ale jinak se mi jelo fajn, bez nějakých vétších krizí. Tak snad příśtě ještě rychleji.
Vzhledem ke krásnému počasí se s Petrem rozhodujeme, že vyrazíme „kolem Prahy“ na Točnou. Dle Petra by to mělo být 20 km. Cesta je přijemná a užíváme si to. Kousek před Točnou Petr otáćí a je pokrčuju dál sám. Díky bylo to fajn. Nevím co to mám s tachomterem ale ukázal mi na v Dolních Břežanech 55km. Budu se na to muset podívat. Ještě dolů do Zbraslavi, pak Radotín, nahoru do Ořechu a přes Chrášťany domů. Na tomtéž tachometru svítí 84km. Přemýślím, zda to byla nejlepśí možná připrava na zítřejší vrchol jara. Nu uvidíme.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
